Fajnová věc na víkend

Protože už je dlouho po druhé světové válce a z Rusů a Němců se stali kamarádi, bylo jen otázkou času, kdy se spojí folklór obou národů a vznikne něco skvělého: 

Soutěž s agenturou Goja

Pro věrné čtenáře freakshow.cz tu máme soutěž. Přiřaďte jednotlivé blázny k umělcům, jejichž koncertu se tito blázni zúčastnili. Autorem fotografií je James Mollison, takže pokud chcete vyhrát soutěž laciným podvodem, dejte si jeho jméno do Googlu. Můžete se tak ale připravit o hodnotnou cenu. Odpovědi pište do komentářů nebo je pošlete na adresu:

Goja, agentura Gott - Janeček, s. r. o.

Výstaviště 66

170 00 Praha

Hlavní cenou je podepsaná fotografie Pavla Vítka

Možnosti jsou:

a) Sex Pistols

b) Tom Jones

c) Oasis

d) P Diddy

e) Morrissey

f) Rod Stewart

g) Madonna

h) Take That

i) Michal David

j) Björk

k) Missy Elliot

Obrázky z Tyrolska

Ačkoliv jsem doufal, že si na ohlášené celozávodní dovolené odpočinu od všech magorů a bizarností, místní kultura jižního Tyrolska mne tak rozsáhle zasáhla, že jsem nebyl schopen několik dalších dní napsat ani čárku. Až teprve nyní jsem se zcela zklidnil a mohu podat svědectví. 

Rakouská (německá) hudba, která se v jižním Tyrolsku (patří Itálii, aby to bylo ještě více komplikovanější) hraje téměř pořád, totiž tvoří významnou kapitolu v muzeu hudebních kuriozit a měl by jí být věnován samostatný výstavní sál. V minulosti jsem zde už psal o Alexanderu Marcusovi, který by v kabinetu hrůz určitě nechyběl stejně jako jeho kolega Takeo Ishii, v Německu jódlující japonský strojní inženýr. 

Bavorsko - pravá chuť  Německa

Jeho vrcholné a i v Čechách poměrně známé dílo Bibi Hendl, ve kterém jódluje jako slepice, je ale přitom velice podobné mistrovství normalizačního kumštýře Jaroslava Čejky a je tedy otázka, zda to Takeo Československu neukradl.

Pokud by se vám písnička líbila a text "Gel mei Bibi-Hendl, gel bi-bi gel mei Bibi-Hendl, jetzt duckst Di!" který po přeložení dává ještě menší smysl, byste nemohli dostat z hlavy, můžete se ukojit desetihodinovou verzí. Je to ideální trávení volného času, pokud jste závislí na hodně silných drogách podobně jako komise, která Takeovi udělila za přínos lidové hudbě medaili Hermanna Lönse (jakýsi německý spisovatel).

Bibi Hendl na svazích sice nehráli (německo-japonský Takeo na rakousko-italských vlnách je přece jen až příliš zvrácené), ale velmi oblíbená byla píseň Fliegerlied aneb So ein schöner Tag původně napsaná skupinou Donikkl und die Weißwürschtl. Tato roztomilá písnička, v jejímž refrénu se různě skáče, plave a dotýkáte se cizích lidí okolo sebe, se stala oblíbeným hitem všech německých a rakouských veselic počínaje bavorskými slavnostmi tupláků a padacích mostů a konče jakoukoli Apres ski party.

Nejvíce tuto píseň proslavil právě člověk z posledního videa - Tim Toupet. Tato obskurní postava německého showbyznysu je výjimečná nejen tím, že dělá srdíčkové cover verze, ale Tim je také skvělý holič, což mu vysloužilo přezdívku "zpívající kadeřník". Mezi jeho aktivity patří účast v reality show Big Brother, na kterou navázal tím, že se vetřel do soutěže Deutschland sucht den Superstar, kde zapůsobil příznačnou písní "Du hast di Haare schön". To se mu zřejmě natolik zalíbilo, že se přihlásil do další podobné soutěže, kde zazpíval písničku "Ich bin ein Döner" (ano, dá se to přeložit jako "Jsem kebab").

Ze všeho výše uvedeného je logické, že tyto hrůzy u mne vyvolaly obrovskou úzkost, na kterou jsem musel reagovat první koupí digitálního alba v životě, čímž jsem necelými 10 euro podpořil rakousko-německý válečný hudební průmysl, abyste si ho jednou užili i vy!

Celozávodní dovolená

Jsem s Andělem a Vyhlídkou na rekreaci ROH na horách, tento týden zde tedy neočekávejte ani čárku a volný čas využijte pro studium nejzajímavějších článků z minula: Jak vyzrát na prezidenta (platí univerzálně pro jakékoliv uživatele Facebooku), Kretén se sekačkou (blíží se sekání trávy), Název publikace jako prostředek zábavy postmoderních intelektuálních subkultur (blíží se Magnesia Litera) nebo Saša jede, což je rozsáhlé esejistické pojednání o strukturální krizi německého hudebního průmyslu. Až všechno přečtete, jděte někam jinam. A pak se zase vraťte.

Val Gardena 2013

Bizár na dnešní den k tanci i poslechu

Žena se salátem 2.0

Po minulé smějící se ženě se salátem tu máme její upgradeovanou verzi - ženu držící zeleninu jako zbraň. Autorem těchto fotografií je japonský (jaký jiný) fotograf Tsuyoshi Ozawa, přičemž jakmile byl snímek vytvořen, Ozawa a jeho model chutnou zbraň rozebrali, jednotlivé ingredience uvařili a poté společně vše snědli. Kdy se i tyto ženy objeví na stránkách českých médií?!

Důkaz Boží existence Karla Gotta

Sémiotika je zábavná věda. Díky ní se například dozvíte, proč pošta používá zrovna žlutou barvu, proč Češi volí Miloše Zemana a proč se nám zdá toto vtipné.

Nesmí se to s ní ale přehánět, protože pak může sémiotický rozbor působit spíše jako slušně paranoidní drogový úlet. Navíc platí pravidlo, že čím jste vzdělanější/inteligentnější, tím je ten úlet větší. Něco podobného se stalo Petru A. Bílkovi, profesoru Ústavu české literatury a literární vědy, který v knize Tesilová kavalérie srovnává normalizační koncerty Karla Gotta (především ten z roku 1982 v Lucerně) s katolickou mší, čímž analyzuje žitou představu Karlovy božské povahy.

Když ti jedenkrát už láska nedá spát, jdi za štěstím

Nejdříve se podívejte na zkoumaný materiál, stačí pouze první 4 minuty, než božský Kája dozpívá (i když následné kázání a taneček jsou také moc povedené).

A jak lze tento zážitek také interpretovat?

Nástup členů orchestru a sboristů, jak je televizní záznam nabízí, evokuje příchod ministrantů, jáhnů a dalších pomocníků, kteří obklopují prázdné místo uprostřed (chybějící oltář). Na toto centrální místo sestoupí Gott shůry (nebesa) a sám se stane celebrujícím knězem a oltářem. 

Prostřihy, které doplňují televizní záznam koncertu v Lucerně, ukazují, jak se návštěvníci i jednotlivý členové orchestru derou zaplněnými ulicemi, aby opustili místa všednosti a spěchu a vstoupili do sálu-chrámu. Jsou vesměs oděni civilně a teprve v chrámu se objeví proměněni v kostýmech, zatímco Mistr poklidně kráčí v černém svátečním oděvu s bílou šálou opuštěnou cestou od domu (fara) a medituje; kamera ukazuje prázdnou cestu, na níž se (prostřihem) Mistr náhle objeví v její půli - zjevuje se, aniž by musel přicházet. K zázračnosti patří i to, že nikdo ze členů orchestru si na koncert nenese nástroj či noty; jdou ve dvojicích a baví se a jen Mistr kráčí sám.

Gestikulace při zpěvu připomíná průběžné pohyby žehnání, prostřihy na jednotlivé sekce orchestru evokují jejich členy jako ty, kdo se modlitbou podílejí na zdaru eucharistie. Zdvihání obou paží, koncentrované do závěru písně, pak připomíná obřad proměňování, a to včetně závěrečného gesta, jímž se svátost eucharistie udílí všem zúčastněným.

Posuďte sami, co je více bizarní.